Na den 30.12.2009 byla připravena poslední akce sdružení v tomto roce - "Silvestr" na kole.

Tentokrát jsme si zvolili trasu směr Oldřišov-Hněvošice-Kobeřice-Štěpánkovice-Svoboda- Chlebičov.

Délka trasy byla 22 km. Po dojezdu okolo 16.30 hod se uskutečnilo malé posezení v klubu sdružení.

 


Advent na zemědělce 27.-28.11.2009

 Jako sdružení jsme zajišťovali prodej vánočního punče na dvoudenní akci v areálu MSŠZe a VOŠ v Opavě. Nabídli jsme klasický punč pro dospělé a samozřejmě jsme nemohli zapomenout na ty nejmenší, pro které jsme měli připraven punč nealkoholický. A podle ohlasů mohu potvrdit, že punče chutnaly výborně. Získané peníze nám poslouží k realizaci připravovaných akcí v roce 2010.


Cyklo akce v Tulowicích - Polsko

Ve dnech 3. - 4. října se uskutečnila v Tulowicích zajímavá cyklo akce. Členové našeho sdružení tvořili početnou skupinu 8 cyklistů.

Organizátorem akce byl Opolský klub turistiky Rajder, se kterým naše sdružení již tři roky spolupracuje a pravidelně se účastníme těchto cyklo srazů.


Vidnava-Černá Hora-Otmuchovské jezera (PL)

Poslední česko-polská cyklo výprava našeho sdružení se uskutečnila ve dnech  26.9. – 28.9.2009.

Šestičlenná česká výprava  vyrazila zdolat 100km trasu v sobotu 26.9. v 9hod. ráno. Vyrazili jsme směrem k polské hranici, námi již známou zkratkou.

VODKA - ne tekutina, ale jméno polské vesnice, kde jsme se po ujetí dvaceti kilometrů zastavili  k prvnímu odpočinku. O chvíli nasedáme na kola, šlápneme do pedálů a uháníme dál. Míjíme polské vesničky, pozorujeme okolní krajinu a najednou vjíždíme na náměstí města Glubczyce.

Malé náměstí s krásnou radnicí, kde na věži právě odbíjí zvony. Je poledne, čas na menší posilnění. Je teplo, sedíme v parčíku, sluníčko krásně svítí a hřeje, ale my po krátkém odpočinku uháníme dál, směr Osoblaha. Obec Osoblaha se nachází v nejsevernější části okresu Bruntál při toku řeky Osoblahy.

Okolí je součástí Slezské nížiny. Ze tří stran je obklopena územím Polska.

Mezi památky patří městské hradby ze 16.století, hřbitovní kostel sv. Mikuláše, torzo židovského hřbitova ze 17.století, litinová kašna z 19.století, která stojí
ve středu náměstí, kaplička sv.Valentýna a Blažeje, uvnitř stavby je reliéf Ukřižování.

Zajímavosti je bludný kámen ze severské žuly, přírodní rezervace Velký Pavlovický rybník - lokalita má velký botanický a krajinářský význam, přírodní rezervace Džungle - je to území se zbytkem luhu se sterými stromy a mokřady.

Mezi technické zajímavosti  patří úzkokolejná dráha Třemešná ve Slezsku -  Osoblaha. Dráha byla uvedena do provozu 14.12 1898. Je to technická památka
o délce trati 20km. Trat´má 4 mosty, 102 oblouků.

Náš další zastávkou  bylo polské město Prudník. Město se nachází v jižní části Opolského vojvodství na řece Prudník na hranicích Opavské pahorkatiny
a jihozápadní časti Zlatohorské vrchoviny. Městem prochází dvoukolejná železniční trať Nysa - Kedzierzyn - Kozle. V Prudníku jsme se setkali s našimi polskými přateli, se kterými jsme pak pokračovali dál.

Z Prudníku vyrazila polsko - česká výprava  podél hranic do Glucholáz a pak šup přes hranice do konečné stanice městoVidnava. Je 17.30 hod. a jsme v cíli.

První písemná zmínka o Vidnavě pochází z roku 1291. Je to pohraniční městečko s náměstím s původním dlážděním, krásnými historickými  domy, radnicí, kostelem sv. Kateřiny a turistickou ubytovnou po celkové rekonstrukci. Zde jsme se po náročném dni ubytovali a do růžova vyspali.

Je neděle a po vydatné snídani jsme se rozdělili do dvou skupin, abychom vyrazili zdolávat další kilometry.

Jedna skupina vyjíždí na Černou horu vzdálenou tak 50 km od Vidnavy.

Druhá skupina se vydala na Otmuchovská jezera, která byla o něco blíže. Z Vidnavy  do Otmuchova se šlapalo lehce po rovince. Cesta rychle ubíhala, sluníčko pěkně hřálo a my se nestačili ani pořádně zapotit a už jsme došlapali na malebné náměstí města Otmuchova. Dominatou města je hrad s vysokou hradní věží. Část zrekonstruované věže sloužila jako hotel s rozhlednou, ze které byl výhled do širokého okolí a hlavně na náš dnešní cíl cesty, na Otmuchovské a Nysské jezero.

Otmuchovské jezero je obrovskou vodní klidnou hladinou, jen tu a tam rušili klid rybáři ve svých malých loďkách. Bylo po sezóně, kempy zely prázdnotou, jen
z hospůdek v osiřelých kempech se ozývaly hlasy místních štamgastů
a z otevřených oken se linula vůně smažených ryb. Byl čas oběda, tak jsme neodolali a jednu hospůdku s posezením venku jsme navštívili. Popíjeli jsme chladivý mok a chytali poslední bronz. Čas neúprosně utíkal a my jsme se vydali na zpáteční cestu do Čech - do Vidnavy.

První skupina česko-polská si stanovila za cíl vyjet na Černou horu na polském území. Při společné česko-polské výpravě v měsíci srpnu se totiž nepodařilo tuto horu zdola. Jedná se o druhý pokus, ten již dopadl  na výbornou, odměnou byl překrásný výhled do okolí.

Večer jsme se všichni sešli a vyměňovali  si své bohaté dojmy.

Pondělí svátek Sv.Václava jsme oslavili 100kilometrovou zpáteční cestou.
V Prudníku jsme se rozloučili s našimi polskými přáteli, v pizzerii na náměstí jsme  ochutnali jejich pizzu a pokračovali dále na  zpáteční cestě k domovu.

Projeli jsme Osoblahou a šup do Polska. Projeli jsme Glubczyczemi, Vodkou a šup  do Čecha - do Chlebičova.

Dojeli jsme zdraví, opálení a spokojeni. Byl to náročný víkend, ale stál za to.

  

                                                                      Za sdružení  Dihlová Ludmila


Víkend na chatě v Karlově.

Pěší turistika byla hlavním programem víkendové akce uskutečněné ve dnech 12.-13. září 2009. Sobotní trasa vedla z Karlova na Jelení studánku, pokračovala hřebenem na Ovčárnu a zpět po modré značce Velkým kotlem do Karlova. I když viditelnost na hřebeni byla velmi malá, počasí přálo a v nižší nadmořské výšce svítilo dokonce slunce. Po celodenní trase byli všichni příjemně unaveni. Oživení nastalo zapálením připraveného táboráku a opékáním párků. U ohně nemohla nechyběla kytara a zpěv.


Zájezd do polského města Opole

Byl o již třetí, řekněme, vydařený zájezd, který organizovalo naše sdružení. Pro mne je vždy příjemné, pokud jsou účastníci s tématem zájezdu a jeho organizaci spokojeni. Myslím si, že tomu bylo i tentokrát. Poděkování patří  samozřejmě polským kolegům (Janě, Richardovi a Staškovi), se kterými jsem celý zájezd připravoval. Tentokrát byl autobus zcela zaplněn, proto se omlouvám těm, na které se již nedostalo místo.

Cílem zájezdu bylo poznat a prohlédnout si město nad řekou Odrou. Opole má 130.000 obyvatel a je poměrně rozlehlé. Během "krátké návštěvy" jsme měli možnost prohlédnout si většinu významných památek a zajímavostí v centru města.

Autobus zaparkoval na univerzitním kopci poblíž Opolské univerzity a odtud začíná naše pěší prohlídka městem. Přes parčík univerzity, kde mimo jiné stojí pomník sv. Kryštofa, se dostáváme k monumentálnímu kostelu Na Kopci, kde Jana s Richardem měli před xy roky svatbu. Pár desítek schodů dolů, několik společných fotografií  a blížíme se k hlavnímu náměstí, na kterém má sídlo městský úřad. Na radnici (vyhlídku)  se nemůžeme dostat, protože zde probíhají rozsáhlé opravy. Máme však domluvenou prohlídku ve Františkánském kostele (ta je určena zcela mimořádně pouze pro naši skupinu). Kostelem a katakombami nás provází páter Richard. Vypráví poutavě o historii i současnosti kostela, nejstaršího na opolsku.

Další zastávkou je Piastovská věž vysoká 42 m s krásným výhledem na celé město. Pod námi vidíme velkou rekonstrukci původního amfiteátru, kde každoročně probíhá Národní festival polské písně. Do dvou let bude stavba ukončena. Vidíme krásný Zámecký rybník s dřevěným Lidovým domkem, který v roce 1909 postavil bruslařský spolek. Nemůžeme přehlédnout dominantu - Katedrálu sv. Kříže, ve které je uložen proslulý obraz Panny Marie Opolské
z roku 1480. Nepřehlédnutelné nemohou být Opolské Benátky, které vyniknou především večer, kdy jsou krásně barevně osvětlené.

Program pokračuje návštěvou již zmíněné překrásné Katedrály sv. Kříže, jejíž dvě věže dosahují 75 m výšky, následuje prohlídka muzea a pěší přechod po mostech přes řeku Odru a kanály do městského ZOO na ostrově Bolko. Protože ZOO bylo v roce 1997 (velká povodeň) zcela zničeno, je dnes znovu vystavěno a patří mezi nejkrásnější v Polsku. Jako jediné zde má pavilon goril. Prohlídka ZOO určitě potěšila všechny děti a věřím, že i dospělým přispěla
k dobré náladě.

Zbývá jen "svolat" všechny účastníky a můžeme vyrazit zpět do Chlebičova, snad ještě stihneme druhý poločas fotbalu.

 

Rudolf Grygarčík


Rozhledny a mlýny na Opavsku

Neděle 16.8.2009.  Délka trasy 82 km. Čas 8 hodin (pomalá jízda).

Trasa: Chlebičov - Branice v PL (20 km) - Krnov-rozhledna (30 km) -  zřícenina hradu Šelenburk - Úvalno-rozhledna - větrný mlýn u Hlavnice - větrný mlýn v Cholticích (s průvodcem) - Stěbořice - Opava - Chlebičov

 


Česko-polským pohořím

Byla to 3. česko-polská cyklo výprava. Cílem této akce bylo prohloubení spolupráce  mezi sdruženími, poznání zajímavých míst jak na české, tak na polské straně hranice.

Jak trasa probíhala - článek.

Zahájení a start proběhl  1.8 2009 v 7.30 hod. před Obecním úřadem v Chlebičově. 

První etapa vede na nejvyšší horu Jeseníků Praděd a dále přes město Hanušovice na Severomoravskou chatu, kde je zajištěno ubytování. Po zdolání Pradědu (17.00 hod) nás čekají ještě dvě 6 km náročná stupání. I přes určité časové zpoždění nakonec chatu zdoláváme v 01.45 hod. Na chatě je živo, probíhá zde totiž svatební oslava. Máme za sebou 121 km.

Na druhou etapu vyjíždíme až v 12.00 hod. Čekají na nás protáhlé Orlické hory, zdolání nejvyšší hory a sjezd do Deštné v Orlických horách. Na nejvyšší horu přijíždíme v 20.40 hod. po 10 km táhlém stoupání. V dálce vidíme na obloze blesky, bouře má naštěstí jiný směr. Při sjezdu do Deštné nás ve tmě potkává první (a jediný) defekt. Je nutná oprava a stíháme ještě příjezd do kempu (22.00 hod.) těsně před jeho uzavřením. Zůstalo za námi 75 km.

Probouzíme se do deštivého rána (vždyť jsme v Deštné), co na sebe, ustane, či neustane déšť ... Nakonec vyčkáváme, čas využijeme na odeslání informací a foto na www stránky a vyjíždíme za mírného deště v 9.45 hod. Před sebou máme trasu "rovinatější", jen několik krátkých ostřejších stoupání. Cílem je Pec pod Sněžkou. Cestu si krátíme přes polské území. Do Pece vjíždíme v 19.00 hod. Máme připraveno ubytování v krásném apartmánu. Délka této etapy
je 90 km.

V Krkonoších se zdržíme dva celé dny. Vystoupáme na nejvyšší horu Sněžku, projedeme dvě cyklo trasy - jedna je okružní, ale s 3 km stoupáním místy
i 15%, druhá poklidná vede do Obřího dolu.

Protože došlo k "technickým" problémům, rozhodujeme se nakonec pokračovat z Pece pod Sněžkou pouze ve třech a ještě zkrátit zpáteční cestu o jeden den. Znamená to "minout" Ruprechtický Špičák a etapu končit v polském Kletně, kde je zajištěno ubytování. Etapa se nám takto prodlouží na dvojnásobek kilometrů. V tuto chvíli však netušíme co nás čeká.

Z Pece vyjíždíme v 10.40 hod. První zastávka je ve vesnici Opawa. Snažíme se najít zdejšího starostu, abychom mu předali  propagační materiály obce Chlebičov a města Opavy. Starosta zrovna obrací seno traktorem Zetor. Pro starostu je to nevšední setkání a je mile překvapen. Nezdržujeme se zde dlouho a pokračujeme směrem na přechod do ČR. Projíždíme Adršpášsko-Teplické skály (ve Skalním městě si dáváme vydatný oběd-večeři), projíždíme městem Broumov (kupuji si zásoby potravin na dlouhou cestu) a znovu překračujeme hranici do PL (to už je 20.00 hod.).  Nálada je stále výborná, počasí krásné
a v zapadajícím slunci vypadají okolní hory nádherně barvitě. V první polské vesnici se objevuje problém - Staškovi nesvítí světlo - přerušený kabel z dynama -opravujeme během půl hodiny. To už se stmívá, nezdržujeme se a vyrážíme dále na cestu. 

V 22.00 hod. vjíždíme do lázeňského města Polonica Zdroj. Panuje zde značný lázeňský ruch, všude zní hudba k tanci, restaurace a kavárny jsou plné lidí. Zdržíme se slabou hodinku a pokračujeme směrem do města  Bystrzyca Klodzka. Na 22 km trase nás čeká pět  12% převýšení za sebou. Jak na houpačce. Jede se však příjemně, není horko, na cestě jsme téměř sami, občas projede auto. Rychlost však není nijak závratná. Únava z cesty se už projevuje - na cestě jsme již třináct hodin. A to ani netušíme co máme před sebou.

Projíždíme městem Bystrzyca Klodzka, zbývá nám podle odhadů asi "jen" 15 km. Jsme spokojení, zdá se, že na místo ubytování přijedeme okolo 3.00 hod. Do rána se ještě prospíme. V temné noci, byť měsíc malinko svítí, se před námi zvedají hory. V temných obryse hor "hledáme" průsmyk", kterým projedeme (alespoň si to přejeme), hory však nemilosrdně před námi rostou. A je to tady. Průsmyk je ve výšce 1100 m (to samozřejmě v tuto chvíli ještě nevíme). Čeká nás nekonečných 6 nočních km 12% - 15 % nepřerušeného převýšení ( jako na Lysou Horu). V nohách už máme asi 135 km. To už jsme zcela vyčerpání, volíme proto půlhodinovou přestávku, doplňujeme energii, tekutiny a vůli. Navzájem se povzbuzujeme humorem. Smích je jediné co nás drží.

Výjezd začínáme v 1.20 ho. Stoupáme lesem, vidíme jen pár metrů před sebe. Svítíme vším co máme k dispozici.

Před třetí ranní se objevuje auto a zastavuje. Řidič (Holanďan) evidentně bloudí a hledá cestu. Za námi je však cesta pro automobily uzavřena. Stašek využívá své chytré mapy a radí a radí. Nevíme zda to Holanďan pochopil, s pozdravem Danke mizí v temnotě. Osvětluje však cestu kudy pojedeme, ještě "hodně kopce".

Po dvou nekonečných hodinách "vjíždíme" do sedla. Černá hora (jak příznačné) je ještě 30 min. chůze. Vidíme osvětlený vysílač. Stašek navrhuje horu pokořit nočním útokem. Já navrhuji vrátit se zde ráno až nabereme nové síly. Je potřeba ještě najít ubytování.

Během 15 minutách  prudkého sjezdu vjíždíme do městečka Sienna. Už máme vyhráno??? Kde je však náš "eko-hotel". Snad to do 4.00 hod stihneme, pak už jen umýt a spát a spát.

Začínáme hledat jehlu v kupce sena. A znovu stupání 2 nebo 3 km už to nikdo nepočítá. Vyjedeme na planinu v lese, jsou zde tři dřevěné stavby.

Která je ta naše - žádná. "Stašku zavolej telefonem do našeho hotelu a zjisti místo kudy jet", Stašek navrhuje sjezd dolů. Odmítám, nakonec jedeme - 2 km sjezdu a jsme u hotelu, ovšem ne našeho. To už Stašek volá. "Musíte zpět nahoru a pak 5 km dolů lesem".

"Tlačíme" kola opět 2 km nahoru, to už začíná svítat a nálada se zlepšuje. Začíná se nám to líbit.

V 5.30 hod přijíždíme k vytouženému "eko-hotelu", jsme trochu v rozpacích, během 15 minut padne rozhodnutí "Pokračujeme dál".

Snídaně v trávě, hygiena v potoku a za hodinu odjezd do města Ladek Zdroj (zdejší lázně).

Malá zastávka u vápenky, která slouží jako muzeum (v tuto hodinu zavřeno), několik fotografií a raději na kola a jedeme dál, protože kratší posezení by znamenalo okamžitý spánek.  Stašek s tím bojuje i za jízdě. Za 30 minut vjíždíme do Landek Zdroj a hledáme otevřenou kavárnu - marně. Zde všichni snad ještě spí. Nacházíme u řeky lavičky a je rozhodnuto. Hodina spánku, v 10.00 se otevírá kavárna a majitel přináší 3 silné kávy. A opět jsme na nohou v plné síle.  Majiteli barevně líčíme 20 hodinový cyklo maraton.

Loučíme se s Kryštofem a pokračujeme dále směr Borůvková hora, Javorník a Vidnava.

Vyjíždíme  na Borůvkovou horu, na které je umístěná krásná rozhledna a  pro gurmány je zde připravené výborné občerstvení.

A co především - nádherný výhled na okolní krajinu.

Loučíme se s Borůvkovou horou a sjíždíme 11 km lesní kamenitou cestou do města Javorník.

Nemůžeme opomenout letmou prohlídku zámku a v místní restauraci si dopřát výborné jídlo. Do Vidnavy nám zbývá už jen 18 km, zde se ubytujeme, navštívíme restauraci na náměstí a konečně po 34 hodinách uleháme do postele.

Budíček nastavujeme na 7.00hod, tak abychom v 8.15 vyjeli na poslední etapu, která se nakonec za městem Prudnik (vesnice Laskowice) rozdělí na směr Krapkowice a směr Glubczyce, Opava.

Zde je také oficiálně ukončena společná česko-polská cyklo výprava.

 


 

Letní tábor v Jánských Koupelích

 

Právě přijíždí autobus a my ihned nastupujeme, abychom odjeli na další tábor plný dobrodružství. Když jsme dojeli a ubytovali se, začala jsem se seznamovat s novými lidmi. Takhle nějak začal letošní tábor.

Ráno bylo asi nejhorší. Byla zima, chtěli jsme ležet v posteli a jeden z vedoucích zrovna bušil
do chatky abychom vstali. Potom jsme dělali to, co se dělá na každém táboře - hráli hry a závodili na kolech a tandemech.

Jedna hra byla docela šílená. To si holky lehly na zem, dostaly do pusy housku a kluk nad ní ji musel celou sníst (tu housku).

Hráli jsme spoustu dalších her, a kdybych je měla vyjmenovat všechny, zabralo by to hodně času.

Na tandemech jsme závodili v rychlosti a na klasických kolech v želví jízdě (projet stanovenou dráhu co nejpomaleji).

Kromě toho nás vedoucí Martina naučila vyrábět náramky z bavlnek a upletla nám (i klukům) drobné copánky do vlasů.

Chodili jsme na procházky a byli jsme se podívat na Kružberskou  přehradu. Někteří šli pěšky
a jiní jeli na kolech.

Jezdili jsme na člunech, koupali se v řece Moravici a večer jsme absolvovali stezku odvahy. Vzbudili nás asi v jednu ráno a museli jsme projít trasu vytyčenou svíčkami. Na konci jsme se měli podepsat, ale nejdřív jsme museli poprosit ducha o povolení vstoupit do stanu.

Tohle všechno a ještě víc  jsme dělali na táboře Jánské Koupele 2009.

Pokud Vás to zaujalo přihlaste se příští rok taky.

Nebudete litovat.

 

Veronika Pchálková

 

Tábor zajištovalo občanské sdružení Tandem při Základní škole, Opava, Havlíčkova 1, p.s.

Také tři naší členové (Pavla Benatzká, Rudolf Grygarčík a Hana Steinerová) organizačně zabezpečili chod tábora.

 


 

Krapkowice 2009

Jako zástupci českých cyklistů, jsme se ve dnech 19.-21. června 2009 zúčastnili cyklo akce pořádané sdružením  Krapkowickie rowerki. Naše skupina čítala 6 členů. Zatěžkávací zkouškou byla pro nás cesta do kempu v Dobré. Po většinu cesty nás "doprovázel" vydatný déšť a vítr. Čekalo nás dobré ubytování a hlavně teplá sprcha.

V sobotu začal hlavní program celé akce setkáním všech 75 cyklistů na náměstí v Krapkowicích. Společné fotografie, uvítání se s kolegy, vystoupení mladých cyklistů a starosta krapkovického okresu mohl oficiálně spustit celou akci.

Trasa vedla "nenáročným" a zajímavým terénem, většího převýšení jsme se dočkali až při stoupání na Horu Sw. Anny. Následoval "šílený" sjezd do města Lesnica.

Podvečer byl věnován tradiční disciplíně - nejpomalejší jezdec.

Večer nemohl chybět táborák s opékáním klobás.

V neděli dopoledne se volila cyklo miss a pak už jen rozloučení a odjezd zpět do Chlebičova.

Stašek, předseda klubu, spolu s ostatními členy sdružení připravil akci velmi dobře a i přes velký počet účastníků, vše proběhlo hladce a bez komplikací. Dokonce i počasí přálo.Za to si zaslouží vřelé poděkování.

Za tři dny jsme ujeli 207 km.

Tak opět za rok.

 

 1.Chlebičov-Čechy              6 osob
2.Zdzieszowice                   9 osob
3.Wrocław                           3 osoby
4.Żory                                 3 osoby
5.Opole                               8 osob
6.Gliwice                             3 osoby
7.Jastrzębie Zdrój              3 osoby

8.Steblów                           4 osoby
9.Żywocice                       13 osob
10.Kędzerzyn-Koźle           2 osoby
11.Krapkowice                  22 osoby

 


 

Přehrada Kružberk

 

 Neděle 14.6.2009

 start  7.50 hod. – ZŠ Chlebičov

 

Trasa:

Chlebičov-Opava-Otice(12 km)-Slavkov-údolím Hvozdnice-Dolní Životice(20 km)-Lhotka u Litultovic(28 km)-Moravice-Nové Lubice(34 km)-přehrada Kružberk(43 - 46 km)-Mokřinky-Bílá Holubice(54 km oběd)-Melč-Domoradovice-Hradec nad Moravicí(67 km)-Kylešovice-Komárov-Velké Hoštice-Chlebičov(87 km).

 


 

Valná hromada

 

15.5.2009 proběhla v opravených prostorách (bývalá knihovna) kulturního domu valná hromada sdružení.

 


 

Břehem Moravice na Vikštejn

 

O krásném slunném květnovém víkendu 9. - 10. 5. 2009 připravilo naše sdružení první cyklo akci v tomto roce. Trasa vedla kopcovitým terénem, jejíž délka v prvém dni byla 55 km. Start se konal v Chlebičově v 9.00 hod. Cílem byla zřícenina hradu Vikštejn na Podhradí. Zpáteční trasa vedla údolím Moravice až do Hradce nad Moravicí. Ubytování bylo zajištěno v kempu Dery. Druhý den si někteří účastníci zvolili "horskou" trasu směrem na Skřípov a dále přes Jakučovice a Pustou Polom do Hrabyně. Každý z účastníků akce obdržel pamětní list jehož autorem byl Pavel Grygarčík.

 


 

Den Země

Skupina 10 nadšenců se pustila do úpravy a některých oprav vysázeného stromořadí pod Luzarovskými kopci. Stromořadí, které bylo vysázeno v roce 2006 za pomoci místních občanů, bylo mimo jiné doplněno novými cedulkami, které navrhl a zpracoval Pavel Grygarčík. V listopadu budou ještě dosázené dva stromy, které v loňském roce uschly. Peníze na výsadbu těchto stromů získalo naše sdružení od Nadace Partnerství v rámci projektu "Jeden dům, jeden strom", jehož autorem byl Rudolf Grygarčík. Sdružení získalo částku 19.280,- Kč, která postačila na vysazení stromořadí v délce 450 m. Tento projekt byl jedním z nejlepším v roce 2006.